námořní lupiči, flibustýři, bukanýři a jiní mořští gézové
gilles lapouge
Příběhy skutečných lidí, kteří se postavili proti zavedenému pořádku. Stranou usedlé společnosti si vytvořili své vlastní zákony, podle nichž žili, nezakrytě se k nim hlásili a nastavili tak zrcadlo obecně přijímané představě lidskosti.
Postavu piráta nelze redukovat na zromantizovaný obraz vyžilého padoucha s páskou přes oko a protézou, jemuž se ve tváři usadil pokřivený úsměv a na rameni krákající papoušek. I kdyby se nám populární kultura a vzpomínky z dětství snažily namluvit cokoli, vede Gilles Lapouge neustále v patrnosti, že grázl loupící ve vodách teplých moří a nízkých zeměpisných šířek sleduje vznešenější cíle. Autor - navigovaný myšlenkami autorit sociologie, etnologie, beletrie nebo třeba i teorie her - v pirátovi vidí a třídí především existenci snažící se marně vysmeknout z osidel údajně spořádané společnosti. Zoufalý vykořeněnec revoltuje proti státu, moci, přetvářce, hamižnosti i strachu ze smrtelnosti způsobem, který nesnese srovnání ani s nejzarytějšími asociály dneška. Příběh pirátova hledání ztraceného ráje, cyklického času a prvopočáteční posvátnosti věcí je z hlediska lidského druhu extrémní. A přece Lapouge rozkrývá tento bájný fenomén tak, že místy běhá čtenáři mráz po zádech, místy se tetelí blahem a zároveň si pravidelně ulevuje smíchem. Je-li nám tedy podle kritiků soudobých civilizačních poměrů souzeno ubavit se až k smrti, ať je to podle autora v plné černohumorné parádě. Plavba pod vlajkou s kostlivcem to zaručuje spolehlivě. Díky vytříbeně svůdnému podání jednoho z nejžádanějších francouzských esejistů na vlastní kůži poznáme, že umění jeu de esprit dosud neztratilo nic ze svého prorockého kouzla. Doyen současné francouzské esejistiky GILLES LAPOUGE (1923) se narodil v provensálském městě Digne-les-Bains a dětství strávil v tehdejším koloniálním Alžírsku, kam byl převelen jeho otec, voják z povolání. Kosmopolitní názory i studium historie a geografie mladíka záhy nasměrovaly k novinářskému řemeslu. Od roku 1950, kdy se přestěhoval do Brazílie a působil v zahraniční rubrice deníku Estado de São Paulo, se postupně etabloval jako vyhledávaný komentátor dění v latinskoamerické oblasti a zprostředkovatel francouzské kultury. Po návratu do vlasti v devadesátých letech Lapouge nadále čile spolupracoval s pařížským Le Mondem a literární přílohou Le Figara. Krom toho byl ve své bohaté kariéře členem redakčního kruhu revue La Quinzaine littéraire, pro francouzský rozhlas vytvořil cyklus pořadů Agora a En étrange pays a podílel se rovněž na slavných televizních debatách Bernarda Pivota Ouvrez les guillements, později uváděných pod názvem Apostrophe. Na novosvětskou etapu svého života vzpomíná v pojednáních Au revoir l'Amazonie (Na shledanou, Amazonie; 2000) a Dictionnaire amoureux du Brésil (Milostný slovník brazilský; 2011). Vedle zárodečné podoby Pirátů (1969, přepracováno a doplněno 1987) autor na literárním poli upoutal i neotřelými kulturologickými úvahami vtělenými do prací Un soldat en déroute (Voják na scestí; 1963), Utopie et civilisations (Utopie a civilizace; 1973) a Équinoxiales (Zaříkávání rovnodennosti; 1977). Za historickou reportáž o napoleonských válkách La Bataille de Wagram (Bitva u Wagramu; 1987) obdržel Cenu Deux Magots a Cenu Louise Guillouxe. Stylistická erudice, sečtělost a neutuchající vtip vynesly Lapougeovi mimo jiné monackou prémii Petra I. za celoživotní dílo čítající přes dvě desítky svazků a také váženou cenu Fémina za knihu L'encre du voyageur (Poutníkův kalamář; 2007).
ISBN 978-80-7564-019-2, brož., 240 str., 2017, 1. vydání.
BĚŽNÁ CENA: 299,00 KČ